WEBVTT 00:00:00.964 --> 00:00:02.404 Když mi bylo jedenáct, 00:00:02.404 --> 00:00:06.966 pamatuji si, že mě jednoho rána u nás doma probudily radostné výkřiky. 00:00:06.966 --> 00:00:09.437 Můj otec na svém malém, šedivém rádiu 00:00:09.437 --> 00:00:13.611 poslouchal zprávy na BBC. 00:00:13.611 --> 00:00:16.487 Na tváři měl široký úsměv, což bylo tehdy neobvyklé, 00:00:16.487 --> 00:00:20.458 protože ho zprávy většinou deprimovaly. NOTE Paragraph 00:00:20.458 --> 00:00:25.343 „Taliban je pryč!“ křičel otec. NOTE Paragraph 00:00:25.343 --> 00:00:27.931 Nevěděla jsem, co to znamená, 00:00:27.931 --> 00:00:33.117 ale viděla jsem, že je otec velmi, velmi šťastný. NOTE Paragraph 00:00:33.117 --> 00:00:41.628 „Teď můžeš chodit do opravdové školy,“ řekl mi. NOTE Paragraph 00:00:41.628 --> 00:00:46.797 Na to ráno nikdy nezapomenu. 00:00:46.797 --> 00:00:51.965 Opravdová škola. 00:00:51.965 --> 00:00:55.073 Víte, bylo mi šest, když Taliban převzal nadvládu nad Afghánistánem 00:00:55.073 --> 00:00:58.596 a prohlásil vzdělávání dívek za protizákonné. 00:00:58.596 --> 00:01:01.704 Takže jsem se dalších pět let převlékala za chlapce, 00:01:01.704 --> 00:01:04.215 abych doprovázela svou starší sestru, která už 00:01:04.215 --> 00:01:09.629 nesměla sama ven, na cestě do tajné školy. 00:01:09.629 --> 00:01:14.254 Jedině tak jsme se mohly obě dvě vzdělávat. 00:01:14.254 --> 00:01:17.488 Každý den jsme šly jinou cestou, 00:01:17.488 --> 00:01:21.511 aby nikdo nepojal podezření, kam chodíme. 00:01:21.511 --> 00:01:23.705 Učebnice jsme schovávaly do nákupních tašek, 00:01:23.705 --> 00:01:29.841 aby to vypadalo, že jsme byly jen na nákupu. 00:01:29.841 --> 00:01:32.217 Škola byla v domě, 00:01:32.217 --> 00:01:37.880 kde se nás víc než sto tísnilo v jednom malém obýváku. 00:01:37.880 --> 00:01:43.730 V zimě tam bylo útulně, ale v létě strašné dusno. 00:01:43.730 --> 00:01:46.251 Všichni jsme si byli vědomi toho, že riskujeme životy – 00:01:46.251 --> 00:01:50.605 učitelka, studentky i naši rodiče. 00:01:50.605 --> 00:01:52.978 Čas od času byla výuka na týden zrušena, 00:01:52.978 --> 00:01:56.894 protože Taliban měl podezření. 00:01:56.894 --> 00:01:59.674 Pořád jsme se dohadovaly, co všechno Taliban ví. 00:01:59.674 --> 00:02:02.706 Sledují nás? 00:02:02.706 --> 00:02:06.238 Vědí, kde bydlíme? 00:02:06.238 --> 00:02:08.896 Měly jsme hrozný strach, 00:02:08.896 --> 00:02:15.822 ale i tak jsme do školy chtěly chodit. NOTE Paragraph 00:02:15.822 --> 00:02:19.562 Měla jsem velké štěstí, že jsem vyrostla v rodině, 00:02:19.562 --> 00:02:25.809 která si vzdělání cenila a dcery hýčkala. 00:02:25.809 --> 00:02:30.960 Můj dědeček byl na svou dobu výjimečný muž. 00:02:30.960 --> 00:02:34.439 Byl v zapadlé afghánské provincii naprostým úkazem, 00:02:34.439 --> 00:02:37.935 když trval na tom, že se jeho dceři, mé mamince, 00:02:37.935 --> 00:02:44.348 dostane vzdělání, a jeho otec se ho proto zřekl. 00:02:44.348 --> 00:02:47.858 Ale moje vzdělaná matka se stala učitelkou. 00:02:47.858 --> 00:02:50.884 To je ona. 00:02:50.884 --> 00:02:53.551 Před dvěma lety odešla do důchodu, jen aby mohla z našeho domu 00:02:53.551 --> 00:02:58.929 udělat školu pro místní dívky a ženy. 00:02:58.929 --> 00:03:03.317 A můj otec – to je on – 00:03:03.317 --> 00:03:10.218 byl úplně první v rodině, který kdy získal nějaké vzdělání. 00:03:10.218 --> 00:03:12.327 Bylo bez debaty, že jeho děti, 00:03:12.327 --> 00:03:17.416 včetně dcer, budou také vzdělané, 00:03:17.416 --> 00:03:21.836 navzdory Talibanu, navzdory všem rizikům. 00:03:21.836 --> 00:03:30.182 Za větší riziko považoval své děti nevzdělávat. 00:03:30.182 --> 00:03:33.310 Pamatuji si, že jsem během nadvlády Talibanu 00:03:33.310 --> 00:03:38.403 měla období, kdy mě náš život v neustálém strachu 00:03:38.403 --> 00:03:42.355 a beznaděj do budoucna tak frustrovaly, 00:03:42.355 --> 00:03:45.409 že jsem chtěla ze školy odejít. 00:03:45.409 --> 00:03:48.545 Můj otec mi 00:03:48.545 --> 00:03:51.054 ale vždy řekl: 00:03:51.054 --> 00:03:53.159 „Poslouchej, dcero, 00:03:53.159 --> 00:03:56.475 v životě můžeš přijít o všechno, co máš. 00:03:56.475 --> 00:04:00.680 Můžou ti ukrást peníze. Během války možná budeš muset opustit domov. 00:04:00.680 --> 00:04:03.461 Ale co ti vždycky zůstane, 00:04:03.461 --> 00:04:06.769 je to, co je tady, 00:04:06.769 --> 00:04:11.685 a i kdybychom měli za tvé školné platit krví, 00:04:11.685 --> 00:04:14.906 tak to uděláme. 00:04:14.906 --> 00:04:19.988 Ještě pořád chceš odejít?“ NOTE Paragraph 00:04:19.988 --> 00:04:23.116 Dnes je mi dvacet dva. 00:04:23.116 --> 00:04:25.886 Byla jsem vychovaná v zemi, 00:04:25.886 --> 00:04:29.056 kterou zničila desetiletí války. 00:04:29.056 --> 00:04:34.197 Méně než šest procent žen mého věku se dostalo dál než na střední školu, 00:04:34.197 --> 00:04:36.662 a kdyby má rodina nebyla mému vzdělání tak oddaná, 00:04:36.662 --> 00:04:39.266 byla bych jednou z nich. 00:04:39.266 --> 00:04:44.581 Místo toho tu dnes stojím jakožto hrdá absolventka Middlebury College. NOTE Paragraph 00:04:44.581 --> 00:04:54.594 (Potlesk) NOTE Paragraph 00:04:54.594 --> 00:04:57.542 Když jsem se vrátila do Afghánistánu, byl můj dědeček, 00:04:57.542 --> 00:05:02.121 ten, kterého vyhnali z domu, protože se odvážil dopřát svým dcerám vzdělání, 00:05:02.121 --> 00:05:05.615 mezi prvními, kteří mi přišli pogratulovat. 00:05:05.615 --> 00:05:08.245 Chlubí se nejen mým vysokoškolským diplomem, 00:05:08.245 --> 00:05:10.454 ale také tím, že jsem byla první žena, 00:05:10.454 --> 00:05:12.176 a jsem první žena, 00:05:12.176 --> 00:05:15.678 která ho vozí po kábulských ulicích. NOTE Paragraph 00:05:15.678 --> 00:05:21.040 (Potlesk) NOTE Paragraph 00:05:21.040 --> 00:05:23.689 Má rodina ve mě věří. 00:05:23.689 --> 00:05:28.639 Já sním o skvělé budoucnosti, ale moje rodina si pro mě vysnila budoucnost ještě skvělejší. 00:05:28.639 --> 00:05:33.106 Proto jsem se stala světovou ambasadorkou pro globální kampaň 10x10, 00:05:33.106 --> 00:05:35.870 která se zasazuje o vzdělávání žen. 00:05:35.870 --> 00:05:38.449 Proto jsem spoluzaložila organizaci SOLA, 00:05:38.449 --> 00:05:40.916 která provozuje první a pravděpodobně jedinou internátní školu 00:05:40.916 --> 00:05:42.645 pro dívky v Afghánistánu, 00:05:42.645 --> 00:05:48.282 v zemi, kde je pro dívky školní docházka stále ještě nebezpečná. 00:05:48.282 --> 00:05:52.047 Úžasné je, že vidím studentky v naší škole, 00:05:52.047 --> 00:05:57.675 které mají ambice a dokážou se chopit příležitosti. 00:05:57.675 --> 00:06:00.602 A vidím i jejich rodiče a otce, 00:06:00.602 --> 00:06:05.180 kteří je, stejně jako můj otec mě, podporují, 00:06:05.180 --> 00:06:14.112 navzdory a i přes zneklidňující hrozbu opozice. NOTE Paragraph 00:06:14.112 --> 00:06:16.818 Jako Ahmed. Není to jeho pravé jméno, 00:06:16.818 --> 00:06:19.446 a ani vám nemůžu ukázat jeho obličej, 00:06:19.446 --> 00:06:23.091 ale Ahmed je otec jedné z mých studentek. 00:06:23.091 --> 00:06:26.927 Před necelým měsícem jel se svou dcerou 00:06:26.927 --> 00:06:30.261 z naší školy do své vesnice 00:06:30.261 --> 00:06:36.754 a doslova o minuty unikli smrti, 00:06:36.754 --> 00:06:41.536 když u cesty vybuchla bomba. 00:06:41.536 --> 00:06:44.939 Když přijel domů, zazvonil telefon 00:06:44.939 --> 00:06:47.634 a hlas v něm ho varoval, 00:06:47.634 --> 00:06:51.029 že pokud svou dceru ještě pošle do školy, 00:06:51.029 --> 00:06:53.806 zkusí to znovu. NOTE Paragraph 00:06:53.806 --> 00:06:57.708 „Zabijte mě hned, jestli chcete,“ řekl. 00:06:57.708 --> 00:07:01.602 „Ale já nezničím své dceři budoucnost 00:07:01.602 --> 00:07:06.434 kvůli vašim zastaralým a zpátečnickým názorům.“ NOTE Paragraph 00:07:06.434 --> 00:07:08.803 O Afghánistánu jsem si uvědomila jednu věc, 00:07:08.803 --> 00:07:12.323 která je na západě často opomíjena, 00:07:12.323 --> 00:07:15.546 a to že za většinou z nás, které uspějí, 00:07:15.546 --> 00:07:22.909 stojí otec, který je schopen rozpoznat hodnotu své dcery 00:07:22.909 --> 00:07:27.536 a který její úspěch považuje i za svůj úspěch. 00:07:27.536 --> 00:07:31.474 Tím nechci říct, že naše matky při našem úspěchu nehrají důležitou roli. 00:07:31.474 --> 00:07:36.010 Ve skutečnosti jsou často právě ony tím prvopočátečním a rozhodujícím prostředníkem 00:07:36.010 --> 00:07:39.350 na naší cestě k zářné budoucnosti, 00:07:39.350 --> 00:07:42.761 ale v kontextu společnosti, jako je ta afghánská, 00:07:42.761 --> 00:07:46.181 podporu mužů potřebujeme. 00:07:46.181 --> 00:07:49.731 Pod nadvládou Talibanu se dívky, které chodily do školy, 00:07:49.731 --> 00:07:51.523 počítaly na stovky – 00:07:51.523 --> 00:07:53.861 nezapomeňte, že tehdy to bylo nezákonné. 00:07:53.861 --> 00:07:59.353 Ale dnes se v Afghánistánu vzdělávají více než tři miliony dívek. NOTE Paragraph 00:07:59.353 --> 00:08:06.600 (Potlesk) NOTE Paragraph 00:08:06.600 --> 00:08:12.751 Odtud z Ameriky vypadá Afghánistán úplně jinak. 00:08:12.751 --> 00:08:17.723 Zjistila jsem, že Američané považují změny za velmi křehké. 00:08:17.723 --> 00:08:20.773 I já se bojím, že tyto změny 00:08:20.773 --> 00:08:25.265 po stažení amerických vojsk nepřežijí dlouho. 00:08:25.265 --> 00:08:28.918 Ale když se vracím do Afghánistánu 00:08:28.918 --> 00:08:33.703 a vidím své studentky v naší škole 00:08:33.703 --> 00:08:36.343 a jejich rodiče, kteří je podporují 00:08:36.343 --> 00:08:40.810 a povzbuzují, vidím slibnou budoucnost 00:08:40.810 --> 00:08:44.110 a trvalé změny. 00:08:44.110 --> 00:08:52.577 Pro mě je Afghánistán zemí naděje a nekonečných možností 00:08:52.577 --> 00:08:55.989 a dívky v naší škole SOLA 00:08:55.989 --> 00:08:59.397 mi to každý den připomínají. 00:08:59.397 --> 00:09:02.604 Stejně jako já sní o skvělé budoucnosti. NOTE Paragraph 00:09:02.604 --> 00:09:04.315 Děkuji. NOTE Paragraph 00:09:04.315 --> 00:09:15.192 (Potlesk)