Před pár lety se mi otevřely oči
vůči černému trhu stavebnictví.
V roce 2006 mě vzali mladí katarští studenti
abych se podíval do emigrantského pracovního tábora.
a od této chvíle jsem se věnoval tématu práv pracovníků.
V posledních 6 měsících byla více než 300 mrakodrapů
v Arabských emirátech nedokončena nebo zrušena.
Mezi řádky,co leží za těmito budovami
je osud těchto často vyučených stavebních dělníků.
1,1 milionů.
Větsinou z Indie, Pakistánu, Sri Lanky,
a Nepálu, tito dělníci riskují všechno,
aby si vydělali peníze pro své rodiny.
Platí prostředníkovi tisíce dolarů, aby tady mohli být.
A když přijedou, ocitnou se v pracovním táboře bez vody,
bez klimatizace a jejich pasy jsou pryč.
Je jednoduché ukázat prstem na místní úřady a vyšší autority,
99 procent těchto lidí je najato privátním sektorem.
A proto jsme rovní, jestli ne přímo zodpovědní.
Vynořili se skupiny jako je Buildsafe UAE.
Ale čísla jsou ohromující.
V srpnu 2008
představení Arabských emirátů poznamenali
že 40% ze 1 098 pracovních táborů
porušilo standardy pro zdraví a požáry.
A minulé léto více než 10 000 dělníků
protestovalo, když nedostalo svoji výplatu,
kvůli špatné kvalitě jídla a neadekvátnímu ubytování.
A potom začal finanční kolaps.
Když podnikatelé zkrachovali,
protože byli nad-spekulování jako každý jiný,
ale rozdíl by v tom, že všechno zmizelo,
dokumentace, pasy,
a lístky domů pro tyto dělníky.
Právě teď byly tisíce dělníků opuštěni,
A není tady žádná možná cesta zpět domů.
A není tady žádný způsob a žádný důkaz o příjezdu.
Jsou to emigranti konjunktury a krachu.
Otázka je, jako profesionál ve stavebnictví,
jako architekt, inženýr, jako devoper,
kdyby jste věděli, že se tohle děje,
jako nám to chodí na oči každý týden,
jste samolibí nebo přijímáte spoluvinu
za porušení lidských práv?
Pojďme zapomenout na stopy v životním prostředí.
Pojďme přemýšlet o etické stopě.
Jak dobré je
budovat bezuhlíkový, energeticky efektivní komplex,
když práce, která na tomto architetonickém drahokamu pracovala,
je neetická?
Nedávno mi bylo řečeno, že si beru velmi rozbouřenou cestu.
Ale upřímně
tady není jiná cesta.
Tak pojďme nezapomenout, kdo skutečně platí cenu za finanční kolaps.
A i když se strachujeme o naši další práci v kanceláři,
další plán, který bychom měli mít, je udržet si naše dělníky.
Pojďme nezapomenout na tyto muže, kteří skutečně umírají, aby mohli pracovat.
Děkuji.
(Potlesk)