Staying in the Present Moment | Thich Nhat Hanh (short teaching video)

Ten, kdo praktikuje mindfulness ("všímavost"),

ví, že se musí vrátit k sobě, do přítomného okamžiku.

Prodlévate-li v sobě, můžete se nacházet,

ve stavu dvojího typu.

Prvním stavem je

vědomí existence mnoha podmínek štěstí,

které jsou dostupné tady a teď.

Když se nadechnete, a navrátíte mysl do svého těla,

zakotvíte se v přítomném okamžiku.

A uvědomíte si všechny ty posilující a léčivé složky,

z nichž se přítomnost skládá.

A také množství důvodů k radosti, jež přítomnost skýtá.

S tímto uvědoměním

je velmi snadné vyvolat pocity radosti a štěstí.

To můžete dělat, abyste se vyživovali...

živili se radostí a štěstím.

Takže to je první věc, kterou potkáte, když se navrátíte do přítomného okamžiku.

Ten druhý stav při návratu do přítomného okamžiku,

který můžete potkat, je pocit bolesti

- prožitek bolestivé emoce,

která se ve vás nachází.

Bolestiva emoce se prostě

jednou za čas objeví.

Jenomže, když se tak stane, my nechceme být u toho.

Snažíme se utéct.

Tvářit se, jako by neexistovala.

Tudíž se nemá kdo o ten bolestný prožitek nebo emoci postarat.

V tomto případě tedy návrat do přítomného okamžiku

už není rozpoznáním složek radosti a štěstí,

nýbrž příležitostí opečovat bolest v nás.

A transformovat ji.

Takže i přesto, že je přítomná chvíle nesnesitelná,

být s ní, je naše jediná šance

udělat něco pro to, aby se bolest utišila

a abychom ji transformovali.

Většina lidí to nedělá,

protože se bojí, že když se navrátí k sobě v přítomnosti,

a procítí svojí vnitřní nepohodu,

tak je utrpení zahltí.

Proto praktikují útěk,

útěk do myšlenek na budoucnost,

útěk do vzpomínek..

Minulost a budoucnost jsou ale jen jakési představy.

Nikoliv realita.

Skutečná je pouze tato chvíle.

Nejen, že je mnoho lidí, kteří se snaží zakrýt své bolestné prožitky

obracením se k minulosti nebo pronásledováním budoucnosti,

kdy si představují, že existuje naděje, že

v budoucnosti jejich trápení skončí,

což však nemůže být na dlouho...

Většina lidí tu vnitřní bolest zkouší zakrýt

praktikováním konzumování:

Čteme časopisy, koukáme na televizi,

hledáme něco na zub,

posloucháme hudbu, zavoláme někomu...

- to všechno děláme proto, že doufáme,

že se tím zbavíme nutnosti pohlédnout zpříma na naše utrpení.

A tak tu bolest necháme v sobě narůstat.

Takže praktikování mindfulness ("všímavosti") nám pomáhá prodlévat v přítomnosti.

I ve chvíli, která není příjemná.

Ale je to právě tato chvíle,

kdy můžeme utrpení pochopit,

a ve které můžeme najít způsob, jak jej utišit.

A transformovat.

Takže příště, až zjistíte, že přítomnost je nepříjemná,

nemyslete si, že útěk je ten nejlepší způsob.

Ne.. možná je to příležitost.

Taže buďte přítomní. Nahlédněte do povahy vašeho utrpení.

Pokud víte, jak praktikovat všímavé dýchání nebo všímavou chůzi,

jimiž se utváří energie "všímavosti",

potom vám tato - praxí nabytá energie - pomůže

býti dost silní na to,

rozpoznat bolest, potkat se s ní, a něžně ji obejmout.

Tímto něžným objetím vaší bolesti

ji můžete za pár minut uklidnit.

A...

pokud s vámi praktikují další lidé,

pak můžete mít prospěch také z jejich energie všímavosti

a energie soucítění.

Napojení se na utrpení

přináší porozumění utrpení

a

energii soucítění.

Porozumění a soucítění má léčivou moc.

Uzdravuje vás a také lidi, kteří se právě nachází poblíž vás.

A pokud skupina lidí praktikuje spolu,

- s laskavostí objímá utrpení -

potom pocítí kolektivní energii soucítění, která je uzdravuje.

A potom, když už tolik netrpí,

mohou pomoci druhým lidem udělat to samé.