HOME (English with subtitles)

Věnujte mi pozornost, prosím.

Jste jako já, Homo sapiens.

Člověk moudrý.

Život, zázrak vesmíru,

vznikl asi před
čtyřmi miliardami let,

ale lidé se objevili teprve
před dvěma sty tisíci lety.

Již jsme úspěšně
narušili rovnováhu,

která je pro život
na Zemi nezbytná.

Vyslechněte tento pozoruhodný
příběh, který je váš,

a rozhodněte se,
jak se zachováte.

Home (2009), dokumentární film
Režie: Yann Arthus-Bertrand

Toto jsou pozůstatky našeho původu.

Na počátku byla naše planeta
jen chaosem požárů,

utvářena svojí
hvězdou, Sluncem.

Oblakem slepených
částic prachu,

podobná tolika jiným
seskupením ve vesmíru.

Právě tehdy se odehrál
zázrak vzniku života.

Náš dnešní život

je pouze článkem řetězu
nesčetných živých bytostí,

které na Zemi následovaly jedna druhou
skoro čtyři miliardy let.

Dokonce i dnes nové sopky
mění tvářnost našich krajin.

Nabízejí letmý pohled na Zemi
v době svého zrodu:

roztavenou horninu
vzdouvající se z hlubin,

tuhnoucí, praskající,

žhnoucí lávu měnící se
v tenkou zemskou kůru

předtím, než sopky usnou
v období nečinnosti.

Tahle oblaka dýmu z útrob Země

přinášejí svědectví
o původní zemské atmosféře.

Atmosféře postrádající kyslík.

Hustá atmosféra
plná vodních par

a kysličníku uhličitého.

Výheň.

Ale Země získala díky vodě
mimořádnou budoucnost.

V ideální vzdálenosti od Slunce,
ani příliš daleko nebo příliš blízko,

Země byla schopna uchovat
vodu v kapalném stavu.

Vodní pára se srážela a padala
v prudkých lijácích na povrch

a vytvořila tak řeky.

Řeky utvářely povrch Země

vykrajováním svých koryt

a vrásněním údolí.

Stékaly vždy na nejnižší místa
zeměkoule a plnily oceány.

Řeky vyplavovaly
z hornin minerály

a postupně měnily
sladkovodní oceány

na slané vody.

Voda je životodárná tekutina.

Zavlažuje tyto neúrodné prostory.

Cesty, kterými se ubírá,
se podobají žilám lidského těla,

větvím stromů nebo nádobám
mízy přinášené Zemi.

O téměř čtyři miliardy let později

mohou být na Zemi ještě nalezena
tato umělecká díla

ze sopečného popele smíšeného
s vodou islandských ledovců.

Zde jsou - hmotná látka a voda,

voda a hmota,

jemně i pevně sloučeny, rozhodující spojenectví
pro všechny formy života na naší planetě.

Nerosty a kovy jsou
dokonce starší než Země.

Tvoří hvězdný prach.

Zajišťují Zemi barvy.

Rudá je od železa,
černá od uhlíku,

modrá z mědi
a žlutá od síry.

Odkud pocházíme?

Kde se vznítila
první jiskra života?

Zázrakem času stále existují

jednoduché formy života
v horkých pramenech planety.

Prameny od nich získávají barvy.

Tyto formy se nazývají
archaeobacteria.

Všechny se přiživují
na zemském teple,

mimo modrozelené řasy
druhu cyanobacteria.

Tyto řasy mají schopnost otáčet se
ke Slunci a zachycovat jeho energii.

Jsou rozhodujícím předchůdcem všech
včerejších i dnešních rostlinných druhů.

Droboučké bakterie

s miliardami následovníků

naplnily osud naší planety.

Přeměnily zemskou atmosféru.

Kam se poděl uhlík,
který otravoval atmosféru?

Stále je tady,
uvězněný v zemské kůře.

Nikde nemůžeme lépe číst
v této kapitole minulosti Země,

než na stěnách
Velkého kaňonu v Coloradu.

Odhalují téměř dvě miliardy let
historie Země.

Velký kaňon býval kdysi dávno mořem
obývaným mikroorganismy,

které budovaly své schránky
odebíráním uhlíku z atmosféry

rozpuštěné v oceánu.

Schránky odumřelých organismů

klesaly na mořské dno
a hromadily se.

Tyto vrstvy jsou tvořeny nesčetnými
miliardami mrtvých schránek.

Díky nim byl uhlík
z atmosféry odčerpán

a tak se mohly vyvíjet
další formy života.

Tento život upravil
složení atmosféry.

Flóra se přiživovala
na sluneční energii,

která umožnila rozklad
molekul vody

a získání kyslíku.

Atmosféra se plnila kyslíkem.

Koloběh vody na Zemi
je nepřetržitý proces obnovy.

Vodopády, vodní pára,

mraky, déšť, prameny,

řeky, moře, oceány i ledovce.

Koloběh se nikdy nepřeruší.

Na Zemi je stále
stejné množství vody.

Všechny přírodní druhy
v historii Země pily stejnou vodu.

Voda je úžasná substance.

Jedna z nejnestálejších vůbec.

Kapalnou podobu
má v tekoucí vodě,

plynnou v páře,

tuhou v ledu.

Zmrzlé hladiny jezer na Sibiři

obsahují stopy sil, které voda
rozvinula při zamrzání.

Led, lehčí než voda,

plave na povrchu
a neklesá ke dnu.

Před chladem vytváří
ochranný příkrov,

pod nímž může život pokračovat.

Motorem života je spojení.

Všechno je propojeno.

Nic není soběstačné.

Voda je se vzduchem
nerozlučně spojena,

spojena pro náš život na Zemi.

Mraky se vytvářejí nad oceány
a přinášejí déšť pevninám,

jejichž řeky vracejí
vodu oceánům.

Všechno je sdíleno.

Zeleň je zdrojem kyslíku ve vzduchu.

Sedmdesát procent tohoto plynu,
bez kterého nám nemohou pracovat plíce,

pochází z řas zabarvujících
povrch oceánů.

Naše Země závisí na rovnováze,

ve které každý tvor
plní svoji úlohu

a žije jen díky existenci jiné bytosti.

Jemnou a křehkou harmonii
je snadné rozrušit.

Tak koráli jsou zrozeni
ze sňatku řas a skořápek.

Velký bariérový útes nedaleko
australského pobřeží

zabírá plochu přes 350 tisíc
čtverečních kilometrů

a je domovem asi 1500 druhů ryb,

čtyř tisíc druhů měkkýšů

a čtyř set druhů korálů.

Rovnováha každého oceánu
závisí na těchto korálech.

Země počítá svůj čas
v miliardách let.

Než vyrostly první stromy, uplynuly
více než čtyři miliardy let.

Stromy jsou vrcholem

řetězu druhů,

dokonalá živá sousoší.

Stromy překonávají
zemskou přitažlivost.

Jsou jediným přirozeným prvkem
s neustálým pohybem k obloze.

Rostou beze spěchu ke Slunci,
které vyživuje jejich listoví.

Od nepatrných bakterií stromy zdědily

schopnost zachycovat světelnou energii.

Ukládají ji a přiživují se jí,

aby ji přeměnily v listy a dřevo,

které se později rozkládají
na směsici vody,

nerostů a rostlinné hmoty.

A tak se postupně

tvoří vrstvy půdy nezbytné pro život.

Půdy jsou továrnou druhové pestrosti,

světem neustálé činnosti,

kde se mikroorganismy sytí, kopou,
půdu provzdušňují a přeměňují.

Vytvářejí humus, úrodnou vrstvu, se kterou
je všechen život na souši spojen.

Co my víme o životě na Zemi?

Kolik druhů známe?

Desetinu? Nebo možná jen setinu?

Co víme o poutech, která je spojují?

Země je zázrak.

Život zůstává záhadou.

Čeledi zvířecích druhů

jsou spojeny zvyky a obřady,
které přetrvávají dodnes.

Některé se přizpůsobují
přírodě svojí pastvou,

jiným se přizpůsobí pastva.

Získávají tak všichni.

Zvíře utišuje hlad a strom
může znovu rozkvést.

Ve velkém dobrodružství života na Zemi

má každý druh svoji roli,

každý druh má své místo.

Žádný není zbytečný nebo škodlivý.

Jsou v dokonalé rovnováze.

A zde právě ty,

Homo sapiens - člověk moudrý,

vstupuješ do děje.

Těžíš ze skvostného

čtyři miliardy let starého
odkazu zanechaného Zemí.

Je ti teprve dvě stě tisíc let,

ale už jsi změnil obraz světa.

I přes svoji zranitelnost

jsi kolonizoval všechna prostředí

a podrobil sobě tak rozlehlá území,

jako žádný druh před tebou.

Po sto osmdesáti tisících letech
kočovného způsobu života

a díky mírnějšímu podnebí
se lidé usadili.

Jejich přežití už nezáviselo
jen na lovu zvířat.

K životu si vybrali vlhká prostředí

oplývající rybami, lovnou zvěří
a rostlinstvem.

V místech, kde se spojují
půda i voda s životem.

Zde získal člověk inspiraci
ke stavbě kánoí,

vynálezu otevírajícímu nové obzory.

Lidé se změnili v plavce.

Dokonce dnes žije většina lidstva

na pobřežích kontinentů,

nebo na březích řek a jezer.

První města vyrostla
ani ne před šesti sty lety.

V lidské historii to byl důležitý krok.

Proč města? Lidé se v nich mohli
daleko snadněji bránit.

Lidé se stali společenskými bytostmi.

Setkávali se navzájem a sdíleli
řemeslné znalosti,

směšujíce podobnosti i rozdíly.

Jednoduše řečeno,
lidé se civilizovali.

Ale jedinou použitelnou energii
jim zajišťovala příroda

a jejich vlastní svaly.

Slyšeli jste tisíce let
starý příběh lidstva.

Stále ještě tak žije
každý čtvrtý člověk,

přes půldruhé miliardy lidí,

více než obyvatelé všech
vyspělých zemí dohromady.

Čerpáním jen naprosto
nezbytných potřeb

se po dlouhou dobu dařilo udržet

vztah lidstva a naší planety
stále vyrovnaný.

Hospodářství se dlouho
zdálo spravedlivé.

Průměrná délka života je ale krátká,
neboť tvrdá práce si vybírá svoji daň.

Nepředvídatelnost přírody ovlivňuje
nepříznivě každodenní život.

Vzdělání je zřídkavou výsadou.

Jedinou hodnotou rodiny jsou děti,

protože každý další pár rukou

pomáhá přispívat
k prostému živobytí.

Země obyvatele sytí, obléká je

a poskytuje jim denní potřeby.

Všechno pochází od Země.

Města mění charaktery lidí,
stejně tak i osudy.

Farmář se stává řemeslníkem, kupcem
nebo pouličním prodavačem.

Co Země vydá farmáři, to obyvatelé měst
kupují, prodávají nebo směňují.

Zboží střídá ruce

zároveň s myšlenkami.

Lidský génius měl vždy
cit pro své slabiny.

Lidé zkoušeli posunovat
hranice svého území,

ale znali své meze.

Chybějící fyzická energie a síla

byla nalezena u zvířat, později
ochočených, aby sloužila lidem.

Ale jak si můžeš podmanit
svět s prázdným žaludkem?

Vynález zemědělství

proměnil budoucnost

zvířat i lidí.

Zemědělství otočilo
kolem historie.

Bylo první lidskou revolucí.

Rozvinuto stěží před osmi
či deseti tisíci lety,

změnilo vztah lidí a přírody.

Ukončilo nejistotu
lovu a sběračství.

Vytvořilo první
potravinové přebytky

a zrodilo města a civilizace.

Ke svému zemědělství

lidé ovládli energii
zvířecích druhů i rostlin,

a konečně tak získali užitek.

Vzpomínka na tisíce let zápasu
o potravu pomalu bledne.

Lidé se naučili přizpůsobovat obiloviny,
tak důležité pro život,

různým druhům půd i podnebí.

Postupně zvyšovali sklizně
a znásobili počet odrůd.

Stejně jako ostatní druhy na Zemi

mají všichni lidé
hlavní denní starost

nakrmit sebe a své rodiny.

Když půda rodí méně
a voda se stává vzácnou,

lidé vynakládají ohromné úsilí
na zúrodnění dalších pozemků

svou těžkou prací.

Lidé utvářeli krajinu s trpělivostí
a péčí, kterou Země vyžaduje,

s takřka obětním rituálem
vykonávaným stále znovu.

Zemědělství je pořád nejrozšířenějším
zaměstnáním na světě.

Polovina lidstva obdělává půdu,

z ní více jak tři čtvrtiny ručně.

Zemědělství je tradicí
a zvyklostí předávanou

z generace na generaci
v potu, plahočení a dřině,

neboť je pro lidstvo nezbytným
předpokladem přežití.

Ale po dlouhodobém spoléhání
na pouhou sílu svalů

lidstvo objevilo způsob, jak získat
energii pohřbenou hluboko v Zemi.

Tyto plameny jsou
také živeny rostlinami.

Ložisko slunečního světla,

čisté sluneční energie,

ukládané po miliony let
z milionů rostlin,

před více než sto miliony lety.

Ložiska uhlí a zemního plynu.

A především ropy.

Tohle ložisko energie osvobodilo lidstvo
od nekonečné dřiny na zemědělské půdě.

Těžbou ropy začala éra lidstva
zbaveného pout času.

Díky ropě získali někteří z nás
nebývalé vymoženosti a bohatství.

Během padesáti let,
za jeden lidský život,

byla Země radikálněji změněna,

než všemi předchozími generacemi.

Rychleji a rychleji.

Lidstvo se na Zemi za posledních
šedesát let takřka ztrojnásobilo,

a více než dvě miliardy lidí
přesídlily do měst.

Rychleji a rychleji.

Čínský Šen-čen (Shenzhen) se stovkami
mrakodrapů a miliony obyvatel

byl sotva před čtyřiceti lety
jen malou rybářskou vesnicí.

Rychleji a rychleji.

V Šanghaji vystavěli
za dvacet let

na tři tisíce výškových
budov a mrakodrapů.

Další stovky právě staví.

Dnes žije ve městech více jak polovina
ze sedmi miliard obyvatel Země.

New York.
Nejdůležitější megalopole světa,

je symbolem využití energie,

kterou Země poskytuje
lidskému umu.

Pracovní síla
milionů přistěhovalců,

energie z uhlí,

nespoutaná moc ropy.

Elektřina vedla
k vynálezu výtahů,

které tak dovolily
výstavbu mrakodrapů.

New York je hodnocen jako
16. největší ekonomika na světě.

Amerika byla první v objevech,
zužitkování a ovládnutí

neuvěřitelné síly černého zlata.

S jeho pomocí

se země farmářů stala zemí
zemědělských průmyslníků.

Stroje nahradily lidskou sílu.

Litr ropy vydá tolik energie,

jako sto párů lidských
rukou po 24 hodin.

V celém světě ale využívají
traktor jen tři procenta farmářů,

přesto jejich produkce
dominuje celé planetě.

Ve Spojených státech zůstaly
již jen tři miliony farmářů,

kteří vypěstují dostatek
obilí pro dvě miliardy lidí.

Většina tohoto obilí ale
neslouží lidem k obživě.

Zde v USA i v dalších
vyspělých zemích

se využívá ke krmení dobytka
nebo k výrobě biopaliv.

Oáza...

Neustále je zaháněna hrozba sucha
ohrožujícího zemědělskou půdu.

Ani jeden pramen či zdroj vody
neunikne požadavkům zemědělství,

které spotřebovává
70 procent veškeré vody.

V přírodě je vše vzájemně propojeno.

Rozšiřování plochy obdělané půdy
a pěstování jediné plodiny

podporovalo šíření parazitů.

Pesticidy, jiný dar petrochemie,

škůdce vyhubily.

Neúroda a hladomor se staly
dávnou vzpomínkou.

Dnešním největším oříškem je,

jak naložit s přebytky
vyprodukovanými moderním zemědělstvím.

Jedovaté pesticidy již stihly
proniknout do vzduchu,

do půdy, rostlin, zvířat, řek i oceánů.

Pronikly i do buněčných jader,

podobných matečné buňce
sdílené všemi formami života.

Škodí lidem sotva
zbaveným hladu?

Tito zemědělci ve žlutých
ochranných kombinézách

mají možná dobrý úmysl.

Moderní zemědělství odstranilo závislost
na půdě i ročních obdobích.

Průmyslová hnojiva zajišťují
nebývalé výsledky

i na dosud opomíjených políčkách.

Plodiny se přizpůsobily
různým půdám i podnebím,

přednost dostaly nejvýnosnější
a snadno přepravitelné odrůdy.

Proto v posledním století

tři čtvrtiny odrůd vypěstovaných
farmáři během tisíců let

byly zcela zničeny.

Kam oko dohlédne, jsou dole umělá
hnojiva a nahoře fólie.

Tyto skleníky ve španělské Almerii

jsou zeleninovou zahradou Evropy.

Město zeleniny jednotné velikosti

denně čeká na stovky kamionů,

které ji odvezou do supermarketů.

Čím je stát vyspělejší,

tím více masa obyvatelé konzumují.

Jak může být rostoucí světová
poptávka uspokojena

bez pomoci dobytčích farem s koncentrací
skotu podobnou táborům?

Rychleji a rychleji.

Stejně jako roste moderní dobytek,
který nikdy neviděl louku,

farmy produkují maso
rychle a intenzívně.

V hromadách krmiva zdupaného
miliony kusy skotu

neroste ani stéblo trávy.

Kolony kamionů ze všech koutů země

dovážejí tuny obilí, sojového krmiva

a granulí bohatých na protein,
které se promění v tuny masa.

Sto litrů vody je zapotřebí

k vypěstování jednoho
kilogramu brambor,

čtyři tisíce na jeden kilogram rýže

a třináct tisíc litrů
na kilo hovězího masa.

Není zahrnuta spotřeba ropy
ve výrobě a v dopravě.

Naše zemědělství je poháněno ropou.

Sytí dvojnásobek obyvatel než dříve,

ale nahradilo rozmanitost stejnorodostí.

Mnoha lidem poskytlo pohodlí,
o kterém jsme mohli jenom snít,

ale tento způsob života vede
k naprosté závislosti na ropě.

Zde je nové měření času.

Naše světové hodiny
nyní tikají v rytmu

těchto neúnavných strojů,

těžících z ložisek
ukrytého slunečního světla.

Jejich pravidelný chod nás uklidňuje,

ale každá i drobná potíž
nám působí zmatek.

Celá planeta pozorně naslouchá
těmto metronomům

našich nadějí a iluzí,

jejichž počet roste
s našimi potřebami,

nenasytnými přáními
a stále větší rozmařilostí.

Tušíme již, že nám bezprostředně
hrozí nedostatek levné ropy,

ale odmítáme tomu uvěřit.

Americký sen je pro mnohé z nás
ztělesněn legendárním městem:

Los Angeles.

V tomto městě, táhnoucím se
přes sto kilometrů,

je počet automobilů takřka
roven počtu obyvatel.

Zde pořádá energie každou noc
úžasné představení.

Dny se zdají být jen
chabým odleskem nocí,

které proměňují město
ve hvězdnou oblohu.

Rychleji a rychleji.

Vzdálenosti se již nepočítají
v mílích, ale v minutách.

Automobil utváří nová předměstí,
kde každý dům je hradem,

bezpečně vzdáleným
od zadušených center měst,

a kde se úhledné řady domů tisknou
k sobě podél slepých ulic.

Tento vzor z několika šťastných zemí

se stává všeobecným snem,

šířeným televizními stanicemi
po celém světě.

Také zde, v Pekingu,

je klonován, kopírován a napodobován

těmito úpravnými domky, které již
vymazaly dřívější pagody z map.

Osobní automobil se stává
symbolem pohodlí a pokroku.

Kdyby tento příklad
následovaly všechny země,

nejezdilo by po světě devět set
milionů automobilů jako dnes,

ale pět miliard.

Rychleji a rychleji.

Čím je světová produkce vyšší,
tím je zapotřebí více energie.

Všude vidíme stroje
kopat, vrtat a drápat

kusy hvězd pohřbených v hlubinách
Země od jejího stvoření:

nerosty.

V následujících dvaceti letech
bude ze Země vytěženo více rud,

než v dosavadní historii lidstva.

Podle síly vlivu ve světě

80% nerostného bohatství

spotřebovává pouhá pětina lidstva.

Již před koncem tohoto století

nadměrná těžba vyčerpá téměř
všechny zásoby planety.

Rychleji a rychleji.

Loděnice staví ropné tankery,

kontejnerové lodi
a tankery pro přepravu plynu,

aby bylo možné uspokojit požadavky
globalizované průmyslové výroby.

Většina průmyslového zboží
se vozí tisíce kilometrů

od místa výroby
do cílové země spotřeby.

Objem mezinárodního obchodu
vzrostl od roku 1950

více než dvacetkrát.

Devadesát procent zboží
cestuje po moři.

Každým rokem je přepraveno
na 500 milionů kontejnerů,

mířících do hlavních světových
center spotřeby,

jakým je například Dubaj.

Dubaj je jedním z největších
stavenišť světa,

zemí, kde se nemožné stává možným.

Například výstavba
umělých mořských ostrovů.

Dubaj nemá mnoho
přírodních zdrojů,

ovšem s penězi z prodeje ropy lze
dovézt miliony tun materiálu i lidi

z celého světa.

Je zde možné postavit záplavy
mrakodrapů, každý vyšší než předchozí,

dokonce i lyžařskou sjezdovku
uprostřed pouště.

Dubaj nemá žádnou zemědělskou půdu,
ale může potraviny dovážet.

Nemá žádnou vodu,

ovšem může si dovolit vynaložit
obrovské množství energie

na odsolování mořské vody a stavby
nejvyšších mrakodrapů na světě.

V Dubaji neustále svítí Slunce,
ale solární panely zde neuvidíte.

Tady platí čím více, tím lépe,

a realitou se stávají
i nejdivočejší sny.

Dubaj představuje vrchol
západního civilizačního vzoru,

se svým osmisetmetrovým totemem
symbolizujícím moderní dobu,

bez přestání ohromující celý svět.

Je to přehnané? Možná.

Obyvatelé Dubaje si zdá se vybrali.

Dubaj je jako maják
pro všechny peníze světa.

Nic nepůsobí tak málo
přírodně jako Dubaj,

ačkoli nic nezávisí na přírodě
více než tohle město.

Město, které pouze následuje
vzor zámožných států.

My jsme ještě nepochopili,
že decimujeme přírodní zdroje.

Co vlastně víme o mořském světě,
z něhož vidíme jen povrch

pokrývající tři čtvrtiny planety?

Hlubiny oceánů zůstávají skryty.

Jsou obydleny tisíci druhy,
jejichž život je nám záhadou.

Rybářské úlovky vzrostly
od roku 1950 pětinásobně,

z 18 na 100 milionů tun ročně.

Tisíce zpracovatelských
lodí vyprazdňují oceány.

Tři čtvrtiny rybolovných
teritorií jsou vyčerpány,

zdecimovány nebo tomu nablízku.

Většina velkých ryb byla
vylovena ke hranici existence,

takže nezbývá čas na rozmnožení.

Ničíme životní koloběh,
který jsme obdrželi.

Na pobřežích je již vidět
mnoho známek vyčerpanosti.

Prvním příznakem jsou
menší počty mořských savců.

Jsou zranitelní výstavbou
a rostoucím znečištěním,

a nyní čelí novému
ohrožení: hladomoru.

V nerovném zápase s průmyslovými
rybářskými flotilami

nemohou ulovit dostatek ryb,
aby nakrmili svá mláďata.

Druhým znamením

jsou mořští ptáci, létající do stále
větších vzdáleností pro potravu.

Současné tempo lovu ryb ohrožuje
všechny jejich zásoby vyčerpáním.

Tradiční rybolov se sítěmi
prosperoval v Dakaru mnoho let,

ale dnes se množství
ulovených ryb snižuje.

Ryby jsou základní potravinou
pro každého pátého člověka.

Lze si představit nemyslitelné?

Opuštěné čluny,

moře bez ryb?

Už jsme zapomněli, že zdroje
jsou vzácné a omezené.

Ve světových pouštích žije
na pět set milionů lidí,

více než činí počet
obyvatel celé Evropy.

Tito lidé znají důležitost vody.

Umí s ní šetrně hospodařit.

Zde závisí na studnách stále
doplňovaných fosilní vodou,

nashromážděnou v podzemí
za pradávných dešťů

před 25 000 lety.

Fosilní voda umožňuje
v poušti pěstovat plodiny

k obživě místních obyvatel.

Kruhový tvar polí

je vyžadován zavlažovacím potrubím
otáčejícím se kolem středu.

Cena je ale vysoká.

Fosilní voda je
neobnovitelným zdrojem.

Sen o pouštním průmyslovém zemědělství
již v Saúdské Arábii slábne.

Podobně jako na mapě z pergamenu,

světlá kolečka této mozaiky
ukazují opuštěná políčka.

Zavlažovací zařízení
zůstalo na místě.

Stále je k dispozici
energie k čerpání vody.

Zásoby fosilní vody jsou
už bohužel kriticky vyčerpány.

V Izraeli přeměnili
poušť v úrodnou půdu.

Ačkoli v těchto sklenících
se zavlažuje jen po kapkách,

spotřeba vody se zvyšuje
společně s exportem.

Kdysi mohutná řeka Jordán
je dnes jen potůčkem.

Její voda odtekla
do supermarketů po celém světě

v přepravkách s ovocem a zeleninou.

Osud Jordánu není ojedinělý.

Každá desátá velká řeka na Zemi

několik měsíců v roce
neteče až do moře.

Mrtvé moře získalo své jméno podle
neuvěřitelně vysoké slanosti,

která znemožňuje veškerý život.

Pro nedostatek vody z řeky Jordánu

jeho hladina každoročně klesá
o více než jeden metr.

Slanost se stále zvyšuje.

Odpar vyvolaný vedrem

vytváří tyto ostrůvky evaporitu
(usazeninová hornina vzniklá
odpařováním slané vody),

nádherné, ale neplodné.

Město Udaipur v indickém
Rádžastánu je zázrakem na vodě.

Bylo vybudováno díky
systému hrází a kanálů,

které vytvořily umělé jezero.

Voda byla architektům
města tak vzácná,

že jí věnovali nádherný palác.

Indie čelí riziku stát se
v nadcházejícím století zemí

nejvíce trpící nedostatkem vody.

Mohutné zavlažování
sytí rostoucí populaci,

a proto bylo v posledním půlstoletí
vykopáno na 21 milionů studní.

Vítězství nad hladomorem má
nicméně svoji stinnou stránku.

V mnoha částech země musí vrty dosahovat
stále větších hloubek, než narazí na vodu.

V západní Indii

již bylo opuštěno na třicet
procent studní.

Podzemní vodonosná vrstva vysychá.

Obrovské nádrže zachytí monzunové deště,
aby se tak doplnily zásoby podzemní vody.

Místní ženy hloubí v suchém období
tyto nádrže holýma rukama.

Tisíce kilometrů odsud

je běžná spotřeba vody

mezi osmi sty až tisícem
litrů na osobu a den.

Las Vegas bylo vystavěno na poušti.

Žijí zde miliony lidí.

Tisíce dalších sem
přijíždějí každý měsíc.

Obyvatelé Las Vegas se řadí mezi
největší spotřebitele vody na světě.

Palm Springs je další
takové pouštní město,

plné tropické vegetace
a svěžích golfových hřišť.

Jak dlouho ještě může
takový přelud prosperovat?

Země to již nemůže unést.

Řeka Colorado, která
dodává vodu oběma městům,

je jednou z těch řek,
které již neústí do moře.

Horší je,

že její průtok se snižuje
již od pramene.

Úrovně hladiny v poříčních
jezerech po proudu řeky

prudce klesají.

Sedmnáct let trvalo jezeru Powell
dosáhnout vysokého stavu vody.

Tato úroveň je dnes poloviční.

Skoro dvě miliardy lidí by mohly
být postiženy nedostatkem vody

před rokem 2025.

Hojnost vody je zatím ještě
v nedotčených oblastech planety.

Mokřady.

Tyto mokřiny jsou rozhodující
pro všechen život na Zemi.

Zaujímají šest procent planety.

Mokřiny se chovají jako houby
usměrňující proudění vody.

Nasávají ji v období dešťů

a opět vypouštějí v době sucha.

Voda stéká z horských štítů

a unáší ve svém proudu semena
z oblastí, kterými protéká.

Tím je umožněn vznik
jedinečných krajin

s bohatou pestrostí druhů.

Pod klidnou vodou
leží skutečná továrna,

v níž velké množství druhů

trpělivě filtruje vodu
a likviduje veškerá znečištění.

Mokřiny jsou nepostradatelná
prostředí

pro obnovu a čištění vody.

Mokřady byly vždy
považovány za nezdravá místa,

nevhodná pro pobyt člověka.

V našem boji za získání další půdy

jsme mokřady vysušili
na pastviny pro dobytek,

pro účely zemědělství
nebo výstavby.

Polovina světových močálů byla
v minulém století odvodněna.

Neznáme ani jejich různorodost
a pestrost, ale ani jejich funkci.

Všechno živé je vzájemně propojeno.

Voda, vzduch, půda i stromy.

Zázrak světové přírody
máme právě před očima.

Stromy vydechují do atmosféry
podzemní vodu ve formě lehkého oparu.

Vytvářejí krycí klenbu zmírňující
účinek prudkých lijáků

a chrání půdu před erozí.

Lesy poskytují vlhkost
nezbytnou pro život.

Jsou matkou i otcem deště.

Lesy ukládají uhlík.

Obsahují více než celou
světovou atmosféru.

Jsou základním kamenem
klimatické rovnováhy,

na které všichni závisíme.

Stromy zajišťují přirozené prostředí
třem čtvrtinám všech druhů planety,

prakticky všemu živému na Zemi.

Každým rokem objevujeme nové druhy,
o kterých jsme neměli ani tušení,

třeba hmyzu, ptáků nebo savců.

Tyto lesy poskytují i léčivé
prostředky, které nám pomáhají.

Látky vylučované těmito rostlinami

mohou být přijímány našimi organismy.

Buňky hovoří stejným jazykem.

Patříme do jedné velké rodiny.

Zde mangrovníkové lesy
vystupují až do moře.

Podobně jako korálové útesy jsou
pro oceány rodištěm živočichů.

Jejich kořeny se zaplétají
a vytvářejí úkryty rybám a měkkýšům,

přicházejícím se množit.

Mangrovníky chrání pobřeží
před účinky hurikánů,

přílivových vln a mořské eroze.

Závisí na nich všichni lidé.

Až dosud byly mangrovníky zredukovány
na polovinu během 20. století.

Jednou z příčin pokračující devastace

jsou tyto garnátové farmy umístěné
ve zdejších bohatých vodách.

Ventilátory provzdušňují
jímky plné antibiotik,

aby nedošlo k zadušení garnátů,

bez ohledu na mangrovníky.

Od šedesátých let 20. století nabírá
odlesňování půdy neustále tempo.

Každoročně na 13 milionů
hektarů tropického pralesa,

což je plocha velikosti
státu Illinois,

zmizí v dýmu a proměně v řezivo.

Amazonie, největší deštný prales světa,

již přišla o dvacet procent své rozlohy.

Prales ustupuje rančům s dobytkem
nebo farmám pěstujícím sojové boby.

95 procent vyprodukované sóji

se využívá ke krmení hospodářských
zvířat a drůbeže v Evropě a Asii.

Tak se prales proměňuje v maso.

Vypalované pralesy a jejich půdy

uvolňují obrovská množství uhlíku,

možná až 20 procent všech skleníkových
plynů vypouštěných na Zemi.

Odlesňování je jednou z hlavních
příčin globálního oteplování.

Tisíce druhů navždy mizí.

S nimi i jeden z článků
dlouhého řetězce vývoje.

Inteligence živé látky,
ze které tyto druhy pocházely,

je provždy ztracena.

Borneo, čtvrtý největší ostrov světa,

byl ještě před dvaceti lety pokryt
rozsáhlým původním lesem.

Při současném tempu
kácení a odlesňování

bude ostrov holý do deseti let.

Živoucí látku pojí voda,
vzduch, půda a Slunce.

Na Borneu bylo toto pouto roztrženo,

v jedné z největších světových
oblastí biologické různorodosti.

Tato pohroma byla vyvolána rozhodnutím

produkovat na Borneu palmový olej,

na světě dnes nejžádanější.

Palmový olej nám neuspokojuje pouze
rostoucí poptávku po potravinách,

ale také po kosmetice, čistících a pracích
prostředcích a stále více i po náhradních palivech.

Různorodost původního lesa byla
nahrazena jedním druhem - olejovou palmou.

Monokultura je bezproblémová,
výnosná a roste rychle.

Místním obyvatelům poskytuje zaměstnání.

Je to vlastně zemědělský průmysl.

Dalším příkladem mohutného odlesňování
je eukalypt, blahovičník.

Eukalypt se používá
k výrobě papírové kaše.

Plantáže se rozšiřují, neboť poptávka
po papíru se za 50 let zpětinásobila.

Monokultury stromů získávají
další půdu po celém světě.

Monokultura ale není lesem.

Samozřejmě je málo pestrá.

Jeden les nenahrazuje dřívější.

Kolem eukalyptů

nic jiného neroste, neboť
jejich listí tvoří vrstvu,

jedovatou pro jiné rostliny.

Eukalypty rostou rychle,
ale vyčerpávají zásoby vody.

Sojové boby, palmový olej, eukalypty...

Odlesňování ničí základní
kvůli produkci postradatelného.

Ale jinde je odlesňování poslední
možností, jak zůstat naživu.

Přes dvě miliardy lidí,

takřka třetina obyvatel světa,

stále závisí na dřevěném uhlí.

Na Haiti, jedné z nejchudobnějších zemí,

je dřevěné uhlí hlavním
spotřebním zbožím.

Dřívější perla Karibiku

dnes nedokáže nasytit své
obyvatelstvo bez cizí pomoci.

Na kopcích Haiti zbyly jen
dvě procenta původních lesů.

Zcela obnažená půda nedokáže
vstřebat dešťovou vodu.

Bez vegetace a kořenů upevňujících půdu

ji nic nezadrží před sesuvy.

Deště splachují půdy
z úbočí kopců až do moře.

Eroze snižuje kvalitu půd

a činí je málo vhodné k zemědělství.

Na některých místech Madagaskaru
dosáhla eroze obřích rozměrů.

Celé svahy nesou hluboké
průrvy široké stovky metrů.

Tenká a křehká půda je vytvořena
živými organismy.

Kvalitní vrstva humusu,

jež vznikala tisíce let,
nenávratně mizí.

Nyní nabízíme jednu teorii
k pověsti o Rapa Nui,

obyvatelích Velikonočního ostrova,

jež nám poskytne chvilku pro zamyšlení.

Během života na nejosamělejším
ostrově světa

lid Rapa Nui vyčerpal
zásoby a prostředky tak,

že nezbylo vůbec nic.

Jejich civilizace nepřežila.

Zde stávaly nejvyšší palmy na světě.

Zmizely.

Lidé Rapa Nui je všechny
pokáceli na řezivo.

Pak ale museli čelit
rozsáhlé erozi půdy.

Nemohli už ani rybařit.

Neměli žádné stromy ke stavbě kánoí.

Přitom Rapa Nui vytvořili
v Pacifiku úžasnou civilizaci.

Moderní farmáři, sochaři
a neobyčejní navigátoři

uvázli v pasti přelidnění
a ubývajících zdrojů.

Prodělali sociální bouře,
vzpoury a hladomor.

Málo jich zkázu přežilo.

Skutečné tajemství Velikonočního ostrova
nespočívá v jeho podivných sochách.

Dnes to již víme.

Víme, že lid Rapa Nui včas nereagoval.

Je to pouze jedna z mnoha teorií,

ale má mimořádný význam
pro současnou dobu.

Světová populace se od roku 1950
takřka ztrojnásobila.

A od roku 1950 jsme stihli více
změnit náš ostrov - planetu Zemi,

než za posledních 200 000 let
naší historie.

Nigérie je největším
africkým vývozcem ropy,

a přesto žije jejích 70 procent
obyvatel pod hranicí chudoby.

Bohatství v zemi je, ale obyvatelé
k němu nemají přístup.

To stejné platí po celém světě.

Polovina světové chudiny žije v zemích
bohatých na zdroje a suroviny.

Náš program rozvoje nesplnil své sliby.

Za posledních 50 let se propast
mezi bohatými a chudými

rozšířila více než kdy předtím.

Dnes je polovina světového bohatství

v rukou pouhých dvou procent
nejbohatších lidí.

Mohou takové rozdíly zůstat?

Jsou příčinou masového
stěhování obyvatel,

jehož rozsah si již plně uvědomujeme.

Ve městě Lagosu žilo v roce 1960
kolem 700 000 obyvatel.

Do roku 2025 se jejich počet
zvýší na 16 milionů.

Lagos je jedním z nejrychleji
rostoucích velkoměst světa.

Noví příchozí jsou většinou farmáři
donucení opustit svoji půdu

z hospodářských
nebo populačních důvodů,

případně kvůli ubývajícím zdrojům.

To je zcela nový druh
městské expanze,

poháněný spíše naléhavou potřebou
přežít, než mít se dobře.

Více jak milion lidí týdně

zvýší počet obyvatel světových měst.

Každý šestý člověk nyní
žije v nebezpečném,

nezdravém a přelidněném prostředí,

bez přístupu k denním potřebám,

například k vodě,
hygieně nebo elektřině.

Hlad se zase šíří.

Postihuje skoro jednu miliardu lidí.

Na celém světě prohrabávají
nejchudší lidé skládky, aby přežili,

zatímco pokračujeme v těžbě přírodních
zdrojů, bez kterých nepřežijeme.

Hledáme ve stále širším okolí,

v dosud nedotčených oblastech

i na místech, kde je
těžba velmi obtížná.

Své chování neměníme.

Mohla by nám ropa dojít?

Ještě ji můžeme získat
z kanadských dehtových písků.

Největší sklápěčky světa
přemísťují tisíce tun písku.

Proces ohřevu a oddělování
bitumenu - asfaltu a dehtu -

z písku vyžaduje miliony kubíků vody.

Je zapotřebí gigantického
množství energie.

Znečištění je katastrofální.

Nejvyšší prioritou je zjevně

vydrancování každého ložiska.

Stavíme větší a větší ropné tankery.

Naše energetické potřeby
stále rostou.

Zkoušíme pohánět hospodářský
rozvoj jako bezednou pec,

žádající další a další palivo.

Problémem je uhlík -
kysličník uhličitý.

Během několika desetiletí uhlík,
měnící naši atmosféru ve výheň,

který příroda zachycovala
po miliony let,

umožňujíc tak vývoj života,

bude z velké části
vyvržen do ovzduší.

Atmosféra se ohřívá.

Ještě před pár lety bylo
nemyslitelné vidět zde plout lodě.

Doprava, průmysl,
odlesňování i zemědělství...

Naše činnosti uvolňují obrovská
množství kysličníku uhličitého.

Aniž bychom si to uvědomovali,
každá molekula oxidu

narušuje klimatickou rovnováhu Země.

Celý svět sleduje oba póly,

kde se nejvíce projevují
účinky globálního oteplování.

Změny probíhají rychle - velmi rychle.

Severozápadní lodní cesta spojující
Ameriku, Evropu a Asii přes pól

je otevřena.

Arktická ledová pokrývka taje.

Následkem globálního oteplování

se tloušťka ledu během posledních
čtyřiceti let snížila o 40 procent.

Jeho rozloha se každé léto
neustále zmenšuje.

Úplně zmizet by mohl před rokem 2030.

Některé předpovědi
to tvrdí už o roce 2015.

Brzy uvidíme tyto vody
bez ledu každé léto.

Sluneční paprsky, dříve odrážené
ledovou pokrývkou zpět,

nyní pronikají do temných vod
a ohřívají ji.

Oteplování se zrychluje.

Tento led obsahuje historické
záznamy naší planety.

Nahromadění kysličníku uhličitého

nebylo za poslední statisíce let
nikdy tak vysoké.

Lidstvo nikdy nežilo
v atmosféře podobné té dnešní.

Ohrožuje nadměrná těžba surovin
a zdrojů životy všech přírodních druhů?

Změna podnebí potvrzuje, že ano.

Až čtvrtina pozemských druhů

může být ohrožena
vyhynutím do roku 2050.

V polárních oblastech již byla
přírodní rovnováha narušena.

Nedaleko pobřeží Grónska se objevuje
stále více velkých ledových ker.

Ledová pokrývka Severního pólu pozbyla

30 procent své rozlohy
za posledních 30 let.

Ale jak se oblast Grónska
rychle otepluje,

sladká voda z jeho celého území

odtéká do slané vody oceánů.

Grónský led obsahuje 20 procent
veškeré světové sladké vody.

Pokud by roztál, hladina světových moří
by se zvýšila takřka o sedm metrů.

Přitom zde není žádný průmysl.

Grónská ledová pokrývka
trpí skleníkovými plyny,

vypouštěnými na jiných místech Země.

Náš ekosystém nezná hranic.

Kdekoliv jsme, naše činy
ovlivňují celou Zemi.

Atmosféra naší planety
je jeden nedělitelný celek.

Tento majetek máme všichni společný.

Na povrchu Grónska se již objevují jezera.

Ledový příkrov začal roztávat rychlostí,

kterou si i nejpesimističtější vědci
nedokázali před deseti lety představit.

Stále více těchto
ledovcem napájených řek

se slévá dohromady a noří pod povrch.

Byly názory, že voda
v hlubinách pod ledem zamrzne.

Právě naopak.
Voda pod povrchem

odtéká do moře a současně
odnáší vrstvu ledu,

která se nakonec tříští do velkých ker.

Jak bude grónská sladká voda

postupně odtékat do oceánů,

budou nízko položená území
ohrožena po celém světě.

Mořské hladiny stoupají.

Voda, přibývající
v důsledku oteplení,

zvedla hladiny o 20 centimetrů
jen za 20. století.

Vše se stává proměnlivým.

Například korálové útesy
jsou neobyčejně citlivé

i na nepatrné změny teploty vody.

Už jich zaniklo 30 procent.

Jsou přitom základním článkem
řetězu přírodních druhů.

V ovzduší zase významná
větrná proudění mění směr.

Také se mění cykly období dešťů.

Upravuje se zeměpis podnebí.

Například obyvatelé Malediv,
nízkých ostrovů,

jsou v přední linii změn.

Jejich znepokojení
roste stoupající měrou.

Někteří z nich si již hledají
novou, příznivější krajinu.

Pokud budou moře
stoupat stále rychleji,

co budou dělat světové metropole,

jako například nejlidnatější
město světa, Tokio?

Vědecké předpovědi jsou
každým rokem více znepokojivé.

Sedmdesát procent světové populace
žije na přímořských rovinách.

Jedenáct z patnácti největších měst
je postaveno na pobřežích nebo u ústí řek.

Zvednutím mořské hladiny
sůl naruší vodní poměry

a obyvatele zbaví pitné vody.

Nevyhnutelně lze očekávat
migraci obyvatelstva.

Neznámá je pouze její míra.

Africké Kilimandžáro
nelze přehlédnout.

Už zmizelo osmdesát procent
jeho ledovců.

V létě jsou zdejší řeky bez vody.

Místní lidé trpí nedostatkem vody.

I na nejvyšších štítech světa,
v srdci Himalájí,

věčný sníh a led ustupují.

Přitom zdejší ledovce stále hrají
hlavní roli v koloběhu vody.

Zadržují vodu z monzunových
srážek ve formě ledu.

V létě vodu uvolňuje tání.

Himalájské ledovce napájejí
všechny velké asijské řeky:

Indus, Gangu, Mekong a Jang-c'-ťiang.

Dvě miliardy lidí z nich
čerpají pitnou vodu

a také plní zavlažovací potrubí,
jako v Bangladéši.

Zde v deltě řek Gangy a Brahmaputry

lze přímo pozorovat
hrozbu pro Bangladéš,

týkající se stavu himalájských
ledovců a úrovně mořské hladiny.

Bangladéš je jednou z nejlidnatějších
a současně nejchudších zemí světa.

Globální oteplení ji jasně ohrožuje.

Spojený účinek stále dramatičtějších
záplav a hurikánů

může odstranit třetinu její pevniny.

Pokud je obyvatelstvo vystaveno
tak rozsáhlé devastaci,

nakonec se odstěhuje jinam.

Vyspělé země nezůstanou ušetřeny.

Úporná sucha se projevují
na celé planetě.

V Austrálii již sucha postihla
polovinu zemědělské půdy.

Silně jsme narušili
klimatickou rovnováhu,

která nám umožňovala rozvíjet se
více jak 12 000 let.

Kolem významných měst zuří
stále další lesní požáry.

Požáry obratem zvyšují
globální oteplení.

Hořící stromy uvolňují
do ovzduší kysličník uhličitý.

Systém regulace podnebí
již byl těžce poškozen.

Prvky, na které spoléhá, byly zničeny.

V této nádherné krajině odtikávají
hodiny klimatické změny.

Na Sibiři i jinde ve světě

je tak chladno, že půda
je nepřetržitě zmrzlá.

Jev se nazývá permafrost,
trvale zmrzlá půda.

Pod povrchem se zde skrývá
časovaná bomba - metan,

skleníkový plyn dvacetkrát
účinnější než kysličník uhličitý.

Kdyby permafrost roztál,
uvolněný metan

by způsobil skleníkový efekt
vymykající se kontrole,

s nepředvídatelnými důsledky.

Budoucnost by se stala
naprosto neznámou.

Lidstvu zbývá jen deset let
ke změně chování,

aby nedošlo k poškození těchto území

a život na Zemi nebyl ohrožen.

Vypustili jsme džina,
kterého nedokážeme ovládnout.

Voda, vzduch a všechny formy života
jsou od počátku úzce propojeny.

Ale nedávno jsme
tato propojení zničili.

Podívejme se na skutečnost.

Tomu, co již víme, je nutné věřit.

Vše, co jsme dosud viděli,
je obrazem lidského chování.

Utvářeli jsme si Zemi
ke svému obrazu.

Ke změně zbývá velmi málo času.

Jak dokáže toto století unést
břemeno devíti miliard obyvatel,

když nechceme být
voláni k zodpovědnosti

za vše, co jsme sami napáchali?

20% světové populace
spotřebovává 80% všech zdrojů...

Svět vydává dvanáctkrát více na vojenské
účely než na pomoc rozvojovým zemím...

Denně umírá 5 000 lidí kvůli znečištěné pitné vodě,
jedna miliarda jich nemá přístup k čisté pitné vodě...

Téměř miliarda lidí hladoví...

Přes polovinu obilí obchodovaného ve světě se využívá
ke krmení zvířat nebo k produkci biopaliv...

40% orné půdy utrpělo
dlouhodobá poškození...

Každoročně zmizí na 13 milionů
hektarů lesa...

Jeden savec ze čtyř, jeden pták z osmi a jeden
obojživelník ze tří jsou ohroženi vyhynutím...

Přírodní druhy nyní zanikají
tisíckrát rychleji, než je přirozené...

Tři čtvrtiny rybolovných teritorií jsou
vyčerpány, zdecimovány nebo tomu nablízku...

Průměrná teplota za posledních patnáct let
byla nejvyšší v historii měření...

Ledová pokrývka je o 40% slabší
než před čtyřiceti lety...

Do roku 2050 lze kvůli změně klimatu
očekávat na 200 milionů uprchlíků...

Cena za naše jednání je vysoká.

Jiní ji platí, aniž by se
aktivně účastnili.

Viděl jsem utečenecké
tábory velké jako města,

prostírající se v pustině.

Kolik dalších mužů, žen a dětí

bude opuštěno na okraji cesty zítra?

Musíme stále budovat zdi,

abychom přetrhli řetěz
lidské solidarity,

oddělovali lidi od sebe a chránili
štěstí někoho od utrpení jiných?

Je příliš pozdě být pesimistou.

Vím, že i jednotlivý člověk
dokáže zbourat jakoukoli zeď.

Je příliš pozdě být pesimistou.

Po celém světě chodí
do školy čtyři z pěti dětí.

Vzdělání nebylo nikdy
tak dostupné tolika lidem.

Každý, od nejbohatšího
po nejchudšího, může přispět.

Lesotho, jedna
z nejchudších zemí světa,

je přiměřeně zemí, investující nejvíce
do vzdělání svých obyvatel.

Katar, který patří mezi
nejbohatší státy světa,

otevřel dveře nejlepším univerzitám.

Kultura, vzdělání, výzkum a inovace
patří mezi nevyčerpatelné zdroje.

V reakci na bídu a utrpení

prokazují miliony nevládních
neziskových organizací,

že solidarita mezi lidmi
je silnější než sobectví národů.

Jeden člověk v Bangladéši
přemýšlel o nepředstavitelném,

a zřídil banku půjčující
pouze chudým.

Sotva za třicet let
se tak změnily životy

150 milionů lidí po celém světě.

Antarktida je světadílem
s obrovskými přírodními zdroji,

které si nemůže žádná země
nárokovat pro sebe,

a je přírodní rezervou
určenou míru a vědě.

Dohoda podepsaná 49 státy z ní
učinila majetek společný všemu lidstvu.

Je příliš pozdě být pesimistou.

Vlády projednaly ochranu téměř
dvou procent světových výsostných vod.

Nezdá se to být mnoho, ale je to již
dvakrát více než před deseti lety.

První přírodní parky byly zřízeny
teprve před sto lety.

Pokrývají více než 13%
povrchu kontinentů.

Vytvářejí prostor, kde je
lidská činnost v souladu

s ochranou druhů, půd i krajin.

Taková harmonie mezi lidmi
a přírodou se může stát pravidlem,

ne výjimkou.

V americkém New Yorku pochopili,
jak pro nás příroda pracuje.

Tyto lesy a jezera zásobují
město veškerou pitnou vodou.

Lesy v Jižní Koreji
byly zpustošeny válkou.

Díky národnímu
programu zalesňování

opět pokryly 65% území.

Více než 75% papíru se recykluje.

Kostarika si vybrala mezi vojenskými
výdaji a péčí o zachování své krajiny.

Země již nemá armádu.

Dává přednost investicím
do vzdělání, ekoturistiky

a ochrany lesa.

Gabon je jedním z hlavních
světových producentů dřeva.

Zde se uplatňuje výběrová těžba,

z každého hektaru
se kácí jen jeden strom.

Lesy jsou pro Gabon velmi
důležitým hospodářským zdrojem,

a opatrnou těžbou mají čas dorůst.

Existují programy zajišťující
udržitelnou těžbu a správu lesa.

Je nutné, aby se staly závaznými.

Pro spotřebitele a výrobce

je spravedlivost šancí
ke vzájemnému pochopení.

Z poctivého obchodu mohou mít
užitek oba, kupující i prodávající.

Každý může prosperovat
a vydělat si na slušné živobytí.

Jaká může být spravedlnost a rovnost

mezi lidmi, jejichž nářadím
jsou pouze jejich ruce

a těmi, kteří sklízejí úrodu stroji
a ještě se státní subvencí?

Buďme zodpovědnými zákazníky.

Přemýšlejme, co nakupujeme.

Je příliš pozdě být pesimistou.

Viděl jsem zemědělství
v lidském měřítku.

Dokázalo by nasytit celou planetu, pokud by
masný průmysl lidem neodtrhoval potravu od úst.

Viděl jsem rybáře
pečující o úlovky

a starající se o zachování
bohatství oceánu.

Viděl jsem domy produkující
vlastní energii.

Pět tisíc lidí bydlí ve vůbec první
oblasti ohleduplné k životnímu prostředí

v německém Freiburgu.

Další města jsou partnery projektu.

Indická Bombaj je již tisícím.

Vlády Nového Zélandu, Islandu,
Rakouska, Švédska

a dalších zemí učinily výzkum

obnovitelných zdrojů energie
svojí hlavní prioritou.

Vím, že 80% spotřebovávané energie

pochází z fosilních zdrojů.

Jen v Číně se týdně postaví
dvě nové uhelné elektrárny.

Ale také jsem v Dánsku viděl

prototyp uhelné elektrárny,

ve které se odpadní uhlík ukládá
spíše do země než do ovzduší.

Budoucí řešení?
Nikdo ho dosud nezná.

Na Islandu pracuje

geotermální elektrárna
poháněná teplem Země.

Také jsem viděl mořského hada
houpajícího se na hladině

a vstřebávajícího energii vln
k výrobě elektřiny.

Viděl jsem větrné farmy
nedaleko dánského pobřeží,

které produkují
20% elektřiny v zemi.

USA, Čína, Indie,
Německo a Španělsko

patří mezi největší investory
do obnovitelných zdrojů energie.

Tyto státy již tak vytvořily přes
dva a půl milionu pracovních míst.

Je na Zemi místo,
kde nevane vítr?

Viděl jsem rozlehlé prostory
v poušti rozpálené Sluncem.

Vše na Zemi je vzájemně propojeno,

a Země je přitom vázána ke Slunci,
svému původnímu zdroji energie.

Dokáží lidé získávat sluneční
energii podobně jako rostliny?

Země dostává za jedinou
hodinu od Slunce

tolik energie, kolik lidstvo
spotřebuje za rok.

Sluneční energie bude nevyčerpatelná
po celou další existenci Země.

Musíme přestat s vrtáním do země
a zvednout zraky k obloze.

Je nutné se naučit využívat Slunce.

Všechny dosavadní experimenty jsou jen příklady,
které svědčí o naší všímavosti k přírodě.

Určují směr novému
lidskému dobrodružství,

založenému na umírněnosti,
důvtipu a sdílení.

Je čas spojit síly.

Důležité není, co již zmizelo,
ale co nám zůstalo.

Stále máme polovinu
světových lesů,

tisíce řek, jezer a ledovců

a tisíce vzkvétajících
přírodních druhů.

Dobře víme, že řešení jsou
potřebná tady a dnes.

My všichni máme
schopnost ke změně.

Tak na co čekáme?

Budoucnost závisí jen na nás.

Společně...
> přeložil [e-mail] <