Ten pravý, koho si opravdu musíte vzít | Tracy McMillan | TEDxOlympicBlvdWomen

Tracy McMillan je televizní scénáristka a spisovatelka, autorka knihy "Proč ještě nejsi vdaná", založené na úspěšném blogu na Huffington Post z roku 2011. Vystupovala také jako poradce pro seznamování v reality show "Připraveni na lásku" televize NBC. Ve svém vystoupení na TEDxOlympicBlvdWomen odpovídala Tracy McMillan na otázku "Kdo je ten pravý, kterého si musíte vzít, abyste mohli mít úspěšný vztah?"

Pozn. překladatele: autorka cituje tradiční americký katolický manželský slib.

Toto vystoupení bylo součástí akce TEDx, nezávisle organizované a inspirované konferencemi TED.

Když jsem vyrůstala, zpívali jsme si
na hřišti takovou písničku:

"Tracy a ten a ten na stromě sedí

a l-í-b-a-j-í se,

nejdřív láska, potom svatba,

a pak miminko v kočárku."

A tak jsem si říkala:

"Aha, tak se to dělá. To je život.
Tak se dělají mezilidské vztahy.

Láska. Svatba. Kočárek. OK, chápu."

(smích)

Pak jsem vyrostla a můj život
nakonec vypadal takto.

(smích)

Trochu složitější, že?

(smích)

Láska, svatba, rozvod,
období sucha, láska, svatba,

střídavá péče, další svatba, další rozvod;

umíte si to představit.

(smích)

(potlesk)

Takže pokud jste dobří v matice
nebo umíte rychle číst,

už víte, že jsem byla třikrát vdaná.

Jo, a třikrát rozvedená.

To by asi znamenalo,
že fakt nejsem schopná udržet si vztah.

To je jeden možný výklad,
ale ne ten jediný.

Myslím totiž, že jsem si vždycky
vzala nesprávného člověka.

Nechci říct, že bych si vybírala
špatné chlapy.

Moji první dva manželé byli skvělí muži,

kteří teď mají za manželky
skvělé ženy, které nejsou já.

(smích)

A můj třetí manžel –
na Facebooku jsme přáteli.

Takže konec dobrý, všechno dobré?

Po rozpadu mého třetího
manželství v roce 2005 mi došlo,

že jsem si brala kohokoli,
kdo byl po ruce,

s výjimkou toho jediného,
kterého jsem si potřebovala vzít,

abych mohla žít v pěkném vztahu.

A že jamile bych si ho vzala,

všechny moje vztahy by byly úspěšné,
včetně těch nepovedených.

Takzvaně nepovedených.

A protože dneska mluvíme
o ženských vynálezech,

povím vám o tom,
jak se vynalézají vztahy.

Metodou mnoha pokusů
a spousty, spousty omylů

jsem přišla na jeden koncept,
který mi změnil život a lásku:

manželství sama se sebou.

Co to ale znamená,
vdát se sama za sebe?

Je to veliká věc.

Je to tak veliké jako manželství,
s tím rozdílem

– když to řeknu zkrátka –
že vstoupíte do vztahu sami se sebou

a pak to završíte prstýnkem.

(smích)

Jinými slovy, plně se oddáte sami sobě.

A pak budujete vztah sami k sobě

tak dlouho, než zjistíte,
že už jste konečně úplní.

Že není žádný muž, žena, práce, okolnost,

která by se vám mohla přihodit,
která by vás víc zkompletovala –

protože vy už kompletní jste.

To změní váš život.

Říkám si, že alespoň
někteří z vás se teď diví,

proč by měli poslouchat, jak tady
třikrát rozvedená mluví o manželství.

(smích)

I když jen sama se sebou. Chápu.

Chci vám k tomu říct tohle:

ze zkušenosti jsem se naučila,

že oblasti, ve kterých sami
v životě nejvíc zápasíte,

se stávají vaším největším potenciálem,

pokud na sobě zapracujete.

Ráda bych to zopakovala:

tam, kde nejvíc zápasíte,

můžete také nejvíc nabídnout.

Dovolte mi pár slov o člověku,
za kterého jsem se potřebovala vdát.

O mně samé.

Jsem z Minneapolis. Jóóó!

(smích)

Moje maminka byla
prostitutka a alkoholička.

Dala mě do kojeňáku,
když mi byly tři roky.

Můj táta byl zločinec;

dealer drog a pasák se srdcem ze zlata

– mimochodem, oba měli zlaté srdce –

a strávil víceméně
celý můj život ve vězení.

Nedávno si odseděl svůj poslední trest,
který trval 20 let.

Do svých devíti let jsem prošla
asi 24 dětskými domovy.

Jedno je na tomhle příběhu důležité,

i když je v něm hodně detailů,
ale jedno je důležité.

Vyrostla jsem prostě s jediným cílem:

nikdy mě nikdo neopustí.

A chtěla jsem si to pojistit tím,
že se vdám.

Tak dosáhnu svého cíle.

Poprvé jsem se vdala za kluka,
kterého jsem potkala v 17.

Pár let nato jsme se vzali, bylo mi 19.

Byl to super chlap,
z bezva rodiny, vysokoškolák.

Byl to, abych tak řekla, skvělý materiál.

Byla jsem nadšená.

Říkala jsem si: "Já mám rodinu.
Já někam patřím. To je nádhera."

A pak jsem ho po 5 letech opustila.

O deset let později jsem se znovu vdala,
za jiného super chlapa.

Stal se otcem mého 16letého syna.

Pořád máme krásný vztah.
Je to opravdu fajn chlap.

Ale po čtyřech letech
jsem ho taky opustila.

Nejsem na to pyšná, že to říkám,
ale když se chcete opravdu vzdát za sebe,

musí někdy dojít až na bolestnou upřímnost

ohledně toho, co jste udělali.

Nejsem na to pyšná.

O osm let později, když mi bylo 40,
jsem se zase vdala.

A říkala jsem si: "OK, to vypadá dobře!"

Víte, co na tom připadalo dobré holce,
která prošla 24 dětskými domovy?

Chlap, co po devíti měsících manželství

začal chodit s jinou, jednadvacetiletou.

No, bylo by to směšné,
kdyby to zároveň nebylo tragické.

Asi už jste pochopili...
proč jsme přátelé na Facebooku.

A tak se tady dívám na osobu,
kterou jsem vám popsala,

s hrozným výpisem z rejstříku vztahů,

a říkám si: "Tuhle bych si měla vzít?

Tohle je ta žena, kterou si mám vzít?"

Odpověď je: ano.

Protože jde o tohle:

vzít si sama sebe neznamená,
že spolu jenom budete bydlet.

Neznamená to, že budete spolu
chvíli chodit a uvidíte, jak to půjde.

Tohle je závazek,
dokud vás smrt nerozdělí.

Musíš se zavázat slibem.

A tohle je ten slib.

Zaprvé:

berete se pro časy dobré i zlé.

To znamená, že budeš milovat
sebe sama tam, kde zrovna jsi.

Neřekneš si: "Až to dotáhneš
do Hollywoodu a na Vine, pak si tě vezmu."

Neřekneš si: "Až shodíš pět kilo,
pak tě budu milovat."

A neřekneš si: "Kdyby sis nevzala
toho budižkničemu, milovala bych tě,

ale protože sis ho vzala,
sorry, máš smůlu."

Když se máte vdát či oženit
sami se sebou,

půjdete k oltáři tam, kde jste.

A paradoxně jsem zjistila,
že milovat sebe samu tam, kde jsem,

je jediná cesta, jak se dostat k cíli.

Zadruhé:

berete se pro časy štěstí i neštěstí.

Většina z nás je ochotna milovat
sebe sama, když se daří.

Jasně, dneska mám pěkný účes.

Miluju se.

(smích)

Ale o tom to není.

To neštěstí může znamenat
i velké životní prohry.

Možná nemáte vlastní domov,
nepovedla se vám kariéra,

možná jste nedokončili školu
nebo nenašli vztah, který jste hledali.

Možná se leccos nepovedlo,
možná se pořád hádáte s mámou,

možná moc koukáte na reality show,
ať už je to, co je,

vůbec to nevadí.

Když se sebou vstoupíte do manželství,
slibujte zůstat, ať se děje, co chce.

Zatřetí:

zůstanete spolu ve zdraví i nemoci.

To znamená, že si budete
odpouštět všechny svoje chyby.

Chyba ve skutečnosti není selháním,
pokud se z ní poučíte

a pokud vám pomůže vyrůst.

Existuje takové přísloví:

"Když se modlíš za trpělivost,
dostaneš frontu v bance."

(smích)

To znamená, že život vám
nedává to, o co žádáte,

ale lidi, místa, situace,

díky kterým se můžete naučit,
co potřebujete.

A vtip je v tom,
že když to nedostanete napoprvé,

život vám dá další šanci.

(smích)

V tomhle je život velmi štědrý.

Takže, když jsem to nepochopila
v prvním manželství,

a nepochopila jsem to ani v tom druhém,
možná v tom třetím mi to dojde.

Někde uprostřed té hrozné zkušenosti
se třetím manželstvím

jsem se naučila něco
o "ve zdraví i nemoci".

Naučila jsem se, jak si sednout
na kraj vlastní postele,

držet se za ruku, pečovat o sebe,

utěšovat se.

Zjistila jsem, že jsem člověk,
na kterého se mohu spolehnout.

A konečně, když si vezmete sami sebe,

zavazujete se k oddanosti sami k sobě.

Co to ale znamená?

Myslím, že to znamená
milovat sebe sama tak,

jak byste chtěli, aby druzí milovali vás.

Celým životem jsem procházela
s pocitem, že mi něco schází.

Cítila jsem se jako poločlověk,
něco jsem postrádala.

Vstupovala jsem do vztahů v naději,
že vyřeším ten celoživotní pocit:

nejsem úplná,
dokud mě někdo nebude milovat.

Pravdou ale bylo,

že jsem se nemohla cítit úplná,
dokud jsem nemilovala sama sebe.

Tahle hra na manželství se sebou samým
promění všechny oblasti života:

vaši práci, vztahy v rodině,
děti, vztahy ve společnosti, přátele.

Protože když si vezmete sami sebe,
stane se ohromná věc:

najednou budete schopni milovat
úplně novým způsobem.

Budete schopni milovat druhé
tam kde jsou a jací jsou,

stejným způsobem, jako už milujete sebe.

A přesně toho je na světě
potřeba mnohem víc.

Když jsem se vdala sama za sebe
a zjistila, že už mám vše, co potřebuju,

vzala jsem si za úkol

jednoduše projasňovat
svůj malý kousek světa.

To je můj nový úkol.

Protože já nic nepotřebuju, já už to mám.

Když mám jednání,
celé se točí okolo toho,

jak mohu druhému pomoci dosáhnout cíle.

Když jsem ve své komunitě,

hledám, čím mohu právě jen já přispět.

Když jdu na rande, zkoumám,

jak mohu poznat druhého člověka,
třeba jen na hodinu.

Čímž se kruh uzavírá.

Protože lidé se mě vždycky
zeptají na milostný život.

(smích)

No, odpověď zní: pořád na tom pracuju.
Ale to my všichni, že?

Takže momentálně jsem na tom takto.

Asi před třemi měsíci
jsem šla na první rande.

Asi po 30 minutách jsem zjistila,
že se soustředím

ne na to, jestli se mu líbím,
ale jak se s ním cítím.

Cítila jsem se lehce, radostně, vesele.

Při vzpomínce na to rande jsem si říkala:
"Hm, fakt jsem se nadchla.

Helemese, jak jsem sama sobě oddaná."

Ani se na té schůzce nesnažím,
abych se někomu líbila.

Víc mě zajímá, jak se sama cítím,
než jaký má on ze mě pocit –

ne proto, že bych byla sobecká, ale proto,
že jediný vztah, který kdy budu mít

je ten, který už mám sama se sebou.

Takový budu mít s nimi.

Ukázalo se, že jsem se mu líbila,
a pořád spolu chodíme.

Je to super a bezva, ale už jsem byla
třikrát vdaná, takže pomalu!

(smích)

Jde o to, že se skrze manželství
nesnažím získat pocit bezpečí,

natož, bože chraň, kočárek.

Jsem tu jen proto, abych prožívala vztah.

Neumírám touhou slyšet ho říct:
"Vezmeš si mě?"

Protože i když jsou to velmi silná slova

– a to i pro člověka, jako jsem já –

nepotřebuju je slyšet od něj,

protože jsem už je slyšela sama od sebe.

Vidím to takto: jako bych vzala
sebe samu třeba na vrchol hory

nebo na dno oceánu,

tam poklekla a řekla:
"Nikdy tě neopustím."

A tak jsem teď v manželství s člověkem,
se kterým jsem vždycky chtěla být,

sama se sebou.

(potlesk)

Děkuju.

(potlesk)