Sykes-Picot Agreement and the Balfour Declaration

Jak uvidíme v tomto, a v dalších
videích, původ mnohých současných sporů

a konfliktů na Blízkém východě může
být zpětně vysledován k 1. světové válce.

Uvědomuji si, že se jedná
o neobyčejně citlivé téma,

které může vyvolávat
v lidech silné emoce.

Mým cílem v tomto videu je
pokusit se ukázat, co se skutečně stalo.

Povzbuzuji ale každého, aby o čemkoliv
z toho pochyboval a ověřil si to,

a dospěl tak ke svým vlastním závěrům.

Pojďme se vrátit do října roku 1915,
nebo obecně do roku 1915.

Britové již byli ve válce s Turky.

Připomeňme si, co se stalo.

V roce 1915 se uskutečnilo gallipolské
tažení a koncem roku už bylo zřejmé,

že to pro spojence bude katastrofa.

Turkům se podařilo odrazit útok Spojenců.

Spojenci byli na ústupu.

Britům se ale podařilo odrazit Turky,

když se v roce 1915 pokusili
zaútočit na Suezský průplav.

To je nástin událostí.
Umíte si představit,

že Britové dychtili získat další
spojence v jejich boji proti Turkům.

Především chtěli získat podporu od Arabů,
kteří byli pod nadvládou Turků stovky let.

V kontextu událostí probíhala komunikace
mezi nejvyšším komisařem v Egyptě,

britským nejvyšším komisařem
sirem Henry McMahonem,

a šerifem v Mekce Husajnem ibn-Ali,

který měl ambice stát se králem
nezávislého arabského státu.

Vyjednávání o podobě státu probíhala od
poloviny roku 1915 do začátku roku 1916.

Britové samozřejmě
usilovali o Alího podporu.

Chtěli, aby vedl povstání proti Turkům.

Ibn-Alí v té době už vymezil
hranice státu, jehož vznik si přál.

Tak to je náš kontext pro
následující dopis z října 1915.

Je od sira McMahona šerifu Husajnovi.

„… s velkou radostí Vám píši
jménem Britské vlády

a předkládám Vám následující prohlášení.

Jsem přesvědčen, že ho
přijmete s uspokojením.

Oblasti Mersina a Alexandreta společně s
částmi Sýrie na západě od Damašku,

Homsu, Hamy a Aleppy nemohou
být označeny jako čistě arabské,

a tak by měly být vyloučeny
z navržených hranic.“

Toto se týkalo požadavku Husajna
ibn-Aliho v předešlé korespondenci.

„S těmito změnami,“
tedy pouze tato oblast,

tohle je Mersina, Alexandretta
a tady je Hama, Homs, Damašek,

takže má na mysli tuto oblast
na západ od vyznačených měst.

Tedy McMahon říká: „Podívejte, tuto
oblast nelze považovat za čistě arabskou,

takže ji ze zamýšleného nezávislého
arabského státu vylučuji.“

„S těmito změnami,

aniž by se změnily naše existující
dohody s arabskými představiteli,

souhlasíme s těmito hranicemi.

Pokud jde o oblasti uvnitř těchto hranic,

tak má Velká Británie povoleno jednat bez
ohledu na zájmy svého spojence, Francie.

Jménem vlády Velké Británie jsem
oprávněn poskytnout následující záruky

a dát Vám tuto odpověď na Váš dopis.

Za výše uvedených změn“

- tedy pokud se vyloučí tato oblast -

„je Velká Británie připravena uznat

a podporovat nezávislost Arabů ve
všech oblastech v rámci hranic,

které požadoval šerif v Mekce.“

Takže nakonec stát zahrnoval celou tuto
oblast a mnohem více, než co tady ukazuju,

kousek současné Sýrie, Jordánska,
Iráku i oblasti v dnešní Saúdské Arábii.

Britové tedy tímto vyjadřují svůj
souhlas s nezávislým arabským státem.

„Velká Británie zaručuje ochranu
svatých míst před veškerou vnější agresí

a bude uznávat jejich nedotknutelnost.

… Jsem přesvědčen,

že toto prohlášení Vás ujistí o sympatiích
Velké Británie k úsilí arabských přátel,

a povede k pevnému a trvalému spojenectví,

jež bude mít za následek
vyhnání Turků z arabských zemí

a osvobození arabského lidu
z tureckých pout nesvobody,

kterými byl tento lid tak dlouho spoután.“

Toto pomohlo přesvědčit Araby,
aby v roce 1916 povstali proti Turkům,

proti Turecké říši a sehráli důležitou
roli v palestinském tažení v červnu 1916.

K videu, které jsem udělal
o palestinskému tažení,

jsem obdržel několik komentářů, ve kterých
se lidé staví cynicky k britským úmyslům.

A zdá se, že Britové
skutečně cyničtí byli.

T.E. Lawrence, známý
jako Lawrence z Arábie,

byl často líčen jako záhadný chlápek,
který získal přátelství Arabů.

Jeho korespondence s britskou vládou
ovšem ukazuje, že určitým způsobem…

Slovy George W. Bushe
tak trochu taktizoval,

na vztah Velké Británie s Araby
se díval poněkud cynicky.

Toto je dopis, který napsal
na začátku roku 1916,

tedy v době, kdy se toto vše odehrávalo.

V dopise se zmiňuje o možné
arabské revoluci a o činnosti Husajna.

„Zdá se, že činnost Husajna
je pro nás prospěšná,

protože se shoduje s našimi úmysly,

které se týkají rozbití islámského bloku,

porážky a následného
rozložení Turecké říše.“

Předpokládáme, že o tom
on ani Britové nemluvili,

když vyjednávali s Husajnem.

„Pokud dokážeme zařídit, že
tato politická změna bude násilná,

zničíme hrozbu islámu tím, že jej
rozdělíme a postavíme proti němu samému.

Pak by se turecký chalífa a arabský
chalífa dostali do teologické války.“

Tohle byl T. E. Lawrence,

mám to z knihy „Zlatý bojovník:
život a legenda Lawrence z Arábie“.

I když byl zobrazován jako hrdina,
často jednal čistě strategicky.

Situaci Arabů zhoršila skutečnost,

že Britové, zatímco je
podněcovali k revoltě,

zároveň tajně jednali i s Francouzi o tom,
jak si rozdělí Blízký východ v případě,

že porazí Tureckou říši.

V této době už Britové dosáhli
určitého pokroku v Mezopotámii,

ale stále ještě nezahájili
tažení do Palestiny.

Takže to všechno byly jen domněnky.

Velkou Británii reprezentoval Sykes,
Francouze zastupoval Picot,

uskutečnilo se to i se souhlasem Ruska,

protože v té době tam
ještě nebyla revoluce.

Takže v květnu roku 1916
byla sjednána tajná dohoda,

známá jako Sykesova-Picotova dohoda.

Byla tajná.

Šlo tedy o tajnou dohodu
mezi Francií a Velkou Británií,

v níž si mezi sebou
rozdělili celý Blízký východ.

Modrá oblast měla být
obsazena Francouzi,

část dnešního východního
Turecka by připadla Rusku.

Britové by získali jižní Mezopotámii,

čímž by si v podstatě zajistili
kontrolu nad ropou z Persie.

Ropa se stávala stále důležitějším
faktorem světové moci.

A pak by vznikly dva protektoráty,
které by mohly být nezávislé.

Případně mohlo jít o jeden nebo dva
nezávislé arabské státy pod „ochranou“.

Slovo „ochrana“ dám do uvozovek,

protože taková ochrana
není většinou nic dobrého.

Tedy pod ochranou Francie
a Británie, což znamená:

„Jste nezávislý stát, ale ochráníme Vás,
pokud Vás někdo napadne.“

Ve skutečnosti ale stát, který
nad druhým drží protektorát,

má také veškerou moc ve svých rukou.

Sykesova-Picotova dohoda také
přiřkla tento malý kousek Británii,

takže Británie by měla
přístup ke Středomoří.

Palestina, neboli římské království Judea,

je oddělena jako samostatný
mezinárodní objekt,

něco, co by mělo být
spravováno více zeměmi.

Argumentem by asi bylo, že se
jedná o místo, kde je Svatá země.

Různá náboženství zde
mají svá nejposvátnější místa,

a proto tu oblast takto oddělili.

Znovu opakuji, že se to dělo tajně.

Samozřejmě nechtěli,
aby to Arabové věděli,

neboť se je snažili přesvědčit,

aby se připojili k povstání
proti Turkům.

Ještě jednou, všechno to
probíhalo tajně až do roku 1916,

kdy bylo vše dojednáno.

A teď se posuneme do roku 1917,
kdy se zrodila Balfourova deklarace.

Před sebou máte Balfourovu deklaraci.

Jedná se o dopis britského ministra
zahraničí Balfoura lordu Rothschildovi,

což byl čelní představitel židovské obce.

V dopise píše: „Drahý lorde Rothschilde,

s velkou radostí Vám zasílám jménem vlády
Jeho Veličenstva následující oznámení,

ve kterém vyjadřujeme sympatie
s židovskými sionistickými aspiracemi,

která byla předložena vládě
a vláda jej schválila.

Vláda Jeho Veličenstva pohlíží příznivě na
zřízení národní domoviny židovského lidu,

která by byla v Palestině,

a vynasnaží se, aby
tohoto cíle bylo dosaženo.

Jasně se rozumí, že nebude učiněno nic,

co by mohlo poškodit občanská,

náboženská práva, existujících
nežidovských společenství v Palestině,

nebo práva a politické postavení
Židů v jakékoliv jiné zemi.

Byl bych vděčen,

kdybyste mohl předat toto
prohlášení Sionistické federaci.“

Podepsán Artur Balfour.

Neříká se tu nic explicitně,
protože byli velmi opatrní.

Nestojí tam: podporujeme stát
pro židovský lid, ale jen to,

že podporují návrat národní
domoviny židovskému lidu.

Zároveň však také říká,
že se jasně rozumí,

že nebude učiněno nic,

co by mohlo poškodit náboženská práva
existujících nežidovských společenství,

které byly v Palestině.

Dokážete si představit,
jak toto Araby znepokojilo.

Na jednu stranu se
dle některých dopisů,

které si vyměnili McMahon a Husajn,

zdálo, že jim byl především v roce
1915 přislíben nezávislý arabský stát,

ve kterém byla velká část tohoto území,

zároveň však Britové v Balfourově
deklaraci slibovali židovské diaspoře,

že by tam mohla mít svou domovinu,

která by se jednoho dne
mohla změnit na určitý typ státu.

Všechno to ještě zhoršoval to,

že deklarace byla napsána
2. listopadu 1917.

Musíte si uvědomit,

že v roce 1917 proběhla
první revoluce v Rusku,

car byl v březnu 1917 svržen
a v říjnu bolševici převzali moc.

Chtěli vystoupit z války,
neměli rádi tyto tajné dohody,

nebylo totiž jisté, že by dostali vše,
co jim tyto tajné dohody zaručovaly,

takže zveřejnili celý text
Sykesovy-Picotovy dohody.

Zveřejnili ji, takže ve stejný měsíc
si ji přečetli Arabové i Turci,

Turci ji přivítali, protože to podkopalo
víru Arabů v možnou podporu Spojenců,

takže během jednoho měsíce se
Arabové dozvěděli o Balfourově deklaraci,

která byla veřejná,

a koncem měsíce se díky Rusům dozvěděli
o formálně tajné Sykes-Picotově dohodě,

což je učinilo velmi podezřívavé,

nebo přinejmenším podezřívavější.

Dokážete si tedy představit,
že snaha Británie získat podporu,

jak židovské diaspory,

tak zároveň i Araby
ke vzpouře proti Turkům,

vedla v následujících
desetiletích k závažným konfliktům.

Bez ohledu na to,
na čí straně barikády stojíte,

mnoho dnešních problémů má své kořeny
v této době kolem 1. světové války.

Připustila to britská vláda ústy ministra
zahraničí Jacka Strawa v roce 2002.

Toto je prohlášení, které vydal v
roce 2002 v časopise News Statesman.

„Mnoho ze současných problémů, s
nimiž se potýkáme, s nimiž se já potýkám…“

(on byl ministr zahraničních věcí) „…jsou
důsledky naší koloniální minulosti.“

Důsledky naší koloniální minulosti.

„Balfourova deklarace
a protichůdné záruky,

které byly dány Palestincům
a zároveň také Izraelcům.

To je pro nás zajímavá,
ale nikoliv úctyhodná historie.“

Toto je jen začátek,

jak uvidíme v dalších videích, kde
budeme probírat meziválečné období,

britské nejasné postoje vedly na Blízkém
východě k dnešní velmi chaotické situaci.